Sebepřijetí (6)
Summit o sebepřijetí (the Self-Acceptance Summit) už brzy skončí a toto je můj předposlední článek, ve kterém se budu snažit vybrat další zajímavé myšlenky.
Adyashanti ve mně vzbudil dojem, že dospěl k určitému hlubokému porozumění lidské podstatě a snažil se část tohoto porozumění předat ve svém příspěvku. Některé myšlenky byly nad mé chápání a nebyla jsem si jistá, o čem vlastně mluví. Jiné myšlenky se mi zdály srozumitelné a jedna z nich mi připadala zajímavá. Už jsem zmínila z jiných příspěvků to, jak je důležité připustit si, co prožívám, věnovat zážitkům plnou pozornost, dovolit si emoci plně prožít atd. Adyashanti tomu podle mě dal ještě jiný rozměr. Říká, že když prožíváme něco obtížného, je potřeba přitáhnout ruce dozadu, jako bychom přitahovali k sobě ten prožitek, čímž uzavřeme mezeru mezi tím prožitkem a námi. Když v tom chvíli zůstaneme, zjistíme, že prožitek vyprchá - umožníme tím emoci, aby se k nám přiblížila, prošla přes nás pryč a zůstal pocit, že nejsme tolik ohraničení a tak jasně definovaní jako před chvílí a najednou se cítíme lépe. Uvědomíme si, že to, jak se cítíme, je součástí naší lidské zkušenosti a přestože to může bolet, neznamená to, že je se mnou něco špatně, neznamená to, že nemám svou hodnotu jako člověk.
Nataly Kogan představila jednu techniku, která jí pomáhá s reakcí na nějakou chybu. Jde o to nebýt k sobě příliš tvrdý a přísný a reagovat na své chyby s laskavostí a soucitem. Postup spočívá v několika krocích (s jednoduchým příkladem, který je teď pro mě aktuální, když začal nový školní rok):
pojmenovat chybu (Zapomněla jsem synovi dát do skříňky ve školce kalhoty na ven.)
zachytit svou reakci (To jsem ale pitomá, jak se mi to mohlo stát, vždyť jsem je měla pro něj připravené v kabelce. Mám hroznou paměť, pořád něco někde zapomínám.)
přeformulovat svou reakci (Zapomněla jsem mu tam dát ty kalhoty. Může jít ven v tom, co má. Nic tak hrozného se nestalo. Hlavně, že jsem mu nezapomněla dát pusu a říct, že ho mám ráda, to je mnohem důležitější.)
napsat, co z toho pro mě plyne (Příště mu dám ty kalhoty do jeho batůžku, takže si na ně vzpomenu snadněji, než když jsou v mé kabelce. nebo Jedny kalhoty na ven mu nechám ve skříňce jako náhradní a pro případ, že bych zase někdy zapomněla.)
Nataly mluví o tom, že hodně lidí má tendenci přehnaně negativně reagovat na to, když udělají chybu, a tato technika umožňuje naučit se tuto tendenci omezit ve prospěch větší laskavosti a ohleduplnosti vůči sobě.
Rick Hanson se zaměřil na fungování mozku v souvislosti se sebepřijetím. Říká, že pokud pravidelně zaměříme svou mysl na pozitivní prožitky a pokud se naučíme soustředit na příjemné zážitky, můžeme postupně změnit to, jak funguje náš mozek, a můžeme dokonce změnit to, jak máme v paměti uložené minulé traumatické vzpomínky. Vysvětluje akronym HEAL:
H (Have) - mít pozitivní zážitek, všimnout si ho nebo ho vytvořit
E (Enrich) - zůstat u toho zážitku, nechat neurony, aby se propojily
A (Absorb) - senzitivizace systému paměti
L (Link) - zkusit podržet ve vědomí pozitivní a negativní zážitek najednou - takové propojení může vést k rekonsolidaci neuronových stop
Na otázku, jestli se zaměřením na pozitivní zážitky nebudeme vlastně vyhýbat těm negativním, odpověděl uvedením metafory zahrady, kdy při péči o zahradu postupujeme v těchto krocích:
pozorujeme zahradu - prostě pozorovat, co prožíváme
trháme plevel - zaměřit se na negativní prožitky
sázíme květiny - vpouštět dovnitř to dobré
Ještě k tomu poznamenal, že je důležité neskočit z fáze 2 do fáze 3 předčasně, ale také si dát pozor na to, aby člověk nezůstával ve 2. fázi příliš dlouho.
Bret Lyon a Sheila Rubin se zaměřili na pocit studu jako na důležitou a komplikovanou emoci, která je často překryta jinými emocemi a která může vést k různým reakcím:
popírání (disociace, otupělost, závislost, "Ve skutečnosti se to nestalo.", "Nebylo to tak hrozné")
útok proti sobě (vnitřní kritik, perfekcionismus, "Něco je se mnou špatně.", "Zasloužil jsem si to.", "Jsem zlý.")
útok proti jiným (obviňování, kritika, opovržení, vztek, násilí, přehazování horké brambory)
stažení se (odtažitost, izolace, nedůvěra, ztráta víry a naděje, přehodnocení)
Pro práci s pocity studu navrhují například přijetí, práci s dechem, soucit se sebou samým, komunikace s částí, která pociťuje stud.
Parker J. Palmer mluvil o stínu jako o části člověka, kterou je důležité přijmout a začlenit do naší celistvosti. Pokud svou stínovou stránku ignorujeme, předáváme jí větší moc nad našimi životy. Při vnitřní práci se stínem mu pomáhá například čtení poezie. Vysvětlil to tak, že jsou určité jemné skutečnosti, které nemůžeme vidět, když se díváme přímo, ale někdy je zahlédneme koutkem oka. A poezie nám pomáhá zahlédnout věci pouze koutkem oka.
