Sebepřijetí (2)

Online summit o sebepřijetí (the Self-Acceptance Summit) pokračuje a tento článek navazuje na to, co mě nejvíc oslovilo z dalších tří příspěvků.

Gabrielle Bernstein popsala svou osobní zkušenost s tím, jak se cítila a co prožívala poté, kdy se jí při jednom terapeutickém sezení vybavily vzpomínky na sexuální zneužití v dětství. Také popsala svůj proces uzdravování a jak se jí povedlo v průběhu uplynulého roku toto rané trauma zpracovat. V první řadě pro ni bylo klíčové přijmout všechny pocity, které v souvislosti s traumatem vypluly na povrch - strach, vina, stud a odmítání. Uvědomila si, že každá zkušenost, kterou v životě prožila, měla vliv na to, kým je dnes, a naučila se vážit si sama sebe za to, čím si na své cestě prošla. Cíleně pracovala na tom, aby sama sebe neviděla jako oběť, a začala se vnímat jinak. Dovolila si znovu být zranitelná a začala tuto stránku u sebe přijímat a dokonce oceňovat.

Sexuální zneužití je pro sebepojetí dítěte příliš ohrožující zkušenost na to, aby se dostala v plné míře do vědomí, aniž by byla potlačená nebo zkreslená. Vytvoří se hodně podmínek ocenění a velký nesoulad mezi skutečným vnitřním prožíváním a sebepojetím, což má negativní důsledky pro jeho další fungování v životě a ve vztazích. Obvykle dochází ke zvnitřnění pocitů viny, studu a zodpovědnosti za to, co se stalo. V dospělosti se tito lidé často starají o druhé, ale o sebe ne a projevuje se u nich sebedestruktivní chování. Jejich sebepřijetí bývá nízké a zážitky přijetí od druhých lidí mohou vnímat jako ohrožující (s tendencí je popřít nebo zkreslit), protože nejsou v souladu s jejich sebepojetím. Jedná se o rozsáhlé a závažné téma a toto jsou jen střípky informací, které s ním souvisejí. Zmínila jsem ho tady proto, že na mě zapůsobilo, s jakou otevřeností a přijetím o svém prožívání v souvislosti se svým traumatem Gabrielle mluvila ve svém příspěvku.

JP Sears vyjádřil jednu myšlenku, u které vidím úzkou souvislost s teorií PCA: "Kvalita našeho života je přímo úměrná tomu, jak dokážeme být autentičtí." Vysoká míra autenticity (resp. kongruence) v PCA znamená, že prožívání člověka je v souladu s jeho sebepojetím, takže většina zážitků je přístupná vědomí (nepředstavují ohrožení pro sebepojetí) a nevyvolávají obranu ve formě potlačení nebo zkreslení prožívání. Člověk si tedy své prožívání plně uvědomuje a důvěřuje svému vnitřnímu organismickému hodnocení. Přebírá zodpovědnost za svá rozhodnutí a vědomě řídí svůj život směrem k optimálnímu fungování a naplnění svých možností. Na životní události a různé situace reaguje otevřeně, flexibilně a dokáže se tvořivě přizpůsobit podle toho, jak je potřeba.

Kristin Neff mluvila o tématu, kterému se už dlouhodobě věnuje a které úzce souvisí se sebepřijetím. Jde o "self-compassion". Nejsem si jistá tím, jaký výraz použít v češtině, protože "soucit se sebou samým" mi připadá příliš dlouhý a "sebesoucit" mi nepřipadá příliš český. Budu tedy používat původní výraz "self-compassion" a nechám na vás, abyste si při čtení za tento anglický výraz dosadili český výraz, který vám bude připadat nejvýstižnější (a budu ráda, když mi ho napíšete).

Kristin popisuje následující součásti "self-compassion":

(1) laskavost k sobě - chovám se k sobě tak, jak bych se v takové situaci chovala ke svému dobrému příteli,

(2) vnímání svých zážitků jako něčeho lidského - jsem člověk a to, co prožívám je mezi lidmi běžné, takže to je něco, co mě s ostatními lidmi spojuje,

(3) všímavost - schopnost být se vším, co se děje, ve chvíli, kdy se to děje.

Výzkumy "self-compassion" ukazují, že lidé s vysokou úrovní "self-compassion" přijímají sami sebe, i když se jim nedaří. Nemají takové obavy ze selhání a jsou ve svém snažení vytrvalejší, nenechají se tak rychle odradit tím, že jim něco nejde. Dokážou převzít zodpovědnost a učit se ze svých chyb.

Pokud vás toto téma zajímá, na stránkách www.selfcompassion.org najdete spoustu dalších informací,

To je zatím vše a věřím, že další dny také přinesou nějaké zajímavé myšlenky a postřehy.