top of page

Podmínky ocenění v Přístupu zaměřeném na člověka (PCA)


Podmínky ocenění patří mezi základní pojmy teorie Přístupu zaměřeného na člověka (PCA), kterou původně formuloval autor tohoto přístupu, Carl Rogers.


Každý člověk má vrozenou potřebu pozitivního přijetí od druhých lidí. U dítěte je tato potřeba velmi silná zejména ve vztahu k nejbližším lidem, od kterých očekává výživu, péči a ochranu. Pokud má dítě pocit, že ho tito lidé milují a přijímají jen za určitých podmínek, pak se bude snažit těmto tzv. podmínkám ocenění vyhovět i za cenu, že kvůli tomu bude muset zkreslit nebo potlačit své skutečné pocity, myšlenky či hodnoty. V případě, že jsou pocity dítěte vždy přijaté (i když jsou některé projevy chování omezovány), dítě zažívá bezpodmínečné pozitivní přijetí a zůstává otevřené všem svým zážitkům.


Příklad:

Čtyřletý Honzík si staví v pokojíčku věž z kostek, přijde jeho o dva roky mladší bráška, Pavlík, a věž mu zbourá. Honzíka to naštve a Pavlíka bouchne. Pavlík začne hlasitě plakat, protože se lekl a bolí ho to. Přijde maminka, která slyší pláč a zjistí, co se stalo.


Reakce vyjadřující podmínky ocenění:

  • Honzíku, proč musíš brášku pořád bouchat, to jsi ale zlobivý kluk.

  • Honzíku, nevztekej se, vždyť se nic nestalo, postavíš si novou věž.

  • Pavlíku, nebreč, jsi přece už velký kluk a velcí kluci nebrečí.

  • Kluci, už mě z vás bolí hlava, pořád zlobíte.

Reakce vyjadřující bezpodmínečné pozitivní přijetí:

  • Honzíku, chápu, že tě hodně naštvalo, když ti Pavlík zboural tu věž. Dával sis na ní záležet a byla to tvoje věž. Mrzí mě ale, žes Pavlíka kvůli tomu bouchl. Jeho to bolí a já ti nedovolím ho bouchat. Napadá tě jiný způsob, jak bys mu mohl dát vědět, že se zlobíš?

  • Pavlíku, pojď ke mně, vypadá to, že tě to hodně bolí. Ukaž mi, kde tě to bolí.

  • Pavlíku, vím, že tě baví bourat věže. A možná ses nudil a chtěl sis hrát s bráškou. Honzíkovy věže ale můžeš bourat jen, když ti to on dovolí.


Sebepojetí (to, jak vnímáme a hodnotíme sami sebe a svůj vztah k okolnímu světu) se tedy vytváří jednak na základě přímého prožívání člověka a jednak na základě zvnitřnění hodnot a postojů vycházejících z podmínek ocenění rodičů a jiných významných druhých.


Zkušenosti, které jsou v souladu s našimi podmínkami ocenění, jsou vnímány přesně a jsou bez problémů přijaty. Zkušenosti, které nejsou v souladu s našimi podmínkami ocenění, jsou vnímány jako ohrožení pro naše sebepojetí, takže jsou často zkresleny nebo popřeny. Jednou ze situací, kdy zkreslení nebo popření zkušeností nemusí nastat, je terapie. Když klient ve vztahu s terapeutem vnímá empatické porozumění, opravdovost terapeuta a bezpodmínečné přijetí, pak je vytvořeno vhodné prostředí ke změně sebepojetí v souladu s jeho vnitřním prožíváním bez vlivu podmínek ocenění.


Na terapii často přicházejí klienti v situaci, kdy prožívají psychické napětí nebo úzkost, které jsou vyvolány nesouladem mezi významnými zážitky a sebepojetím. V průběhu terapie dochází ke snížení tohoto nesouladu, tedy i napětí či úzkosti. Zážitky, které dříve představovaly ohrožení sebepojetí a byly zkresleny nebo potlačeny, jsou vpuštěny do vědomí a na základě jejich přesnější symbolizace ve vědomí dochází k postupné změně sebepojetí. Člověk je více otevřený svému prožívání a více spoléhá na své vnitřní centrum hodnocení, což je důležité při rozhodování a při řízení svého života.

Poslední příspěvky
Archiv
Štítky
  • Facebook Social Icon
bottom of page